Homeperformance
video, 11:42 min
2011
Videa a videoinstalace Miroslava Haška, studenta ústecké Fakulty umění a designu a Katedry výtvarné kultury, zachycují běžné až banální každodenní činnosti, které se svou automatičností a opakováním stávají až jakousi obsesí či rituálem. Autor v tomto ohledu těží z vlastní zkušenosti, vzpomínek na dětství, reflexe rodinných příslušníků a prostředí, ve kterém žijí a v němž utvářejí své vlastní příběhy a hry se svéráznými pravidly. Tato pravidla, nevyslovená, upevňovaná zvykem, strukturují obrazový prostor a tak budují děj a příběh, který Miroslav s náležitým odstupem a přesto s pochopením a citem vizualizuje. A právě důsledná vizualizace vnitřních struktur, individuálních i kolektivních zvyků a paměti je tím, co dodává jeho dílům až určitý didaktický nebo výchovný rozměr v obecném smyslu slova. Videa Míry Haška jsou díky tomuto rozměru sdělná a komunikativní, a to napříč diváckým spektrem. Vedle sdělnosti je jejich význačným rysem též vizuální působivost, které autor dociluje důslednou prací s dynamickým obrazem, střihem a zvukem, tedy řemeslnou zručností a výraznou obrazovou citlivostí. O působivosti děl svědčí nejen řada domácích i zahraničních výstav, ale také to, že za videoinstalaci Homeperformance získal na sklonku roku 2011 Cenu Exit, udělovanou jednou za dva roky odbornou porotou v mezinárodním složení. Za zmínku též stojí Haškova spolupráce s Liborem Ptáčníkem. Společná videa tohoto tvůrčího tandemu jsou více narativní a směřují ke zkoumání hranic média klasického filmu a filmových postupů.
Mgr. Vendula Fremlová, Ph.D.
KDTU FUD UJEP
Videoinstalace Miroslava Haška okouzlují svou vizuální bohatostí. Barevně příjemné, zajímavě nasnímané a sestříhané záběry jsou doplněny příjemnou hudbou nebo odpovídajícím, všeříkajícím tichem. Vytvářejí však pasti. Aktéři, kteří v nich vystupují, vykonávají běžné činnosti (svlékání, zdolávání schodů), které jsou ovšem znesnadněny jejich osobním handicapem. Snaha překonat omezení a vyrovnat se s ním důstojně je vystavena na odiv a stává se tak trochu rituálem, paradoxním kóanem, někde připomíná dětskou hru. Jisté však je, že aktérům videoinstalací nakonec držíme palce, ať zdárně dokončí svou činnost. Miroslav Hašek touží po zachycení dokonalého momentu, který ve své jednoduchosti, banálnosti a běžnosti získává kvalitu nesmrtelné věčnosti. Protože žádná bytost není zbytečná, žádný cit nedůležitý, žádný děj bezvýznamný a žádný sen nesplnitelný. Pasti, do nichž nás autor chytá, nás upozorňují, že naděje je všude a že nemožné je možné. Právě teď...
Mgr. Eva Mráziková
KDTU FUD UJEP